Dnes k tomu co chci říct přidávám píseň a příběh o deseti větách.
"I ain't trippin' on your shoes
'Cause they don't smile at me the way you do.
Girl to me you're a miracle
You're so much more than material."
Roseaux
Příběh boty:
Našla jsem botu. Jen tak ležela na ulici. Opuštěná a sama. Vzala jsem ji k sobě a mám ji doma na okně, na parapetu. A proč? Protože se mi to tak líbí. A to je pro mě tak neotřesitelně pevný argument, který mi nikdo nedokáže rozbourat. Kouzelný je na tom našem člověčenství, že každý máme svůj nerozbouratelný argument, kterým se řídíme. Pro mě je, že se mi to tak líbí? Jak to máte vy?
[poznámka]:
Parádní bota pro mě není symbol shopaholiků nebo nezměrné touhy si ji koupit... ale symbol nesmyslných reklam, který mi vnucují co se má nosit. Jsme totiž totálně neuniformní. "You´re so much more than material." To ve mě budí obdiv ke kráse každé individuality a i takových typů člověků, se kterýma nejsem na stejné vlně. A to, že jim nerozumím nebo nerozumí mě, neznamená, že nedává/nedávám v tomto světě nenahraditelný smysl. Děcka, já vás vidím... you´re more than material.
Veronika, 11-2013
Follow my blog with Bloglovin